pondělí 31. prosince 2012

Gravírování 1. část

K Vánocům jsem dostal od ženy perfektní dárek, gravírku Micromot 50/E od Proxxonu. Nutno říct, že jsem otravoval už dlouho a tak mi jí radši pořídila, aby ode mě měla klid. To se jí povedlo dokonale, protože už pár dní se vídáme jen u jídla a v noci ve společné lóži. Zatím jsem ve fázi zkoušení, součástí gravírky bylo několik nástavců na různé povrchy a materiály. Zatím jsem zkoušel jen gravírování do dřeva a do skla. Co se skla týče, je to práce čistá a přesná, u dřeva je většinou problém s jeho strukturou, kdy je jeho tvrdost nerovnoměrná a gravírování je dost náročnější, aby se gravírka nesvezla a nezasáhla jinam. Na sklo je jediný speciální nástavec s diamantovou hlavičkou, na dřevo je možné použít v podstatě všechny ostatní nástavce, ať už jsou na dřevo nebo na kov. Postupně nafotím a přidám jednotlivé postupy a použití různých nástavců.  Zatím přikládám nafocené moje první pokusy. Do skla jsem improvizoval a gravíroval od ruky a z hlavy. Ornamenty na dřevěné desce jsem si nejdříve předkreslil a jelikož jsou obě strany zrcadlově stejné, předkreslil jsem si nejdřív jednu stranu a pak jsme si udělal mustr na druhou stranu zrcadlově přetočenou. Nechal jsem se inspirovat zdobením na jedné staré truhlici, kterou jsem před pár lety objevil na půdě. Poté jsem nahrubo vygravíroval obrysy, které jsem postupně zahlazoval a zaobloval do výsledného tvaru. Přesný postup popíšu, až nafotím jednotlivé hlavice, aby to bylo co nejlépe patrné.


Malá a skladná..



Od mé milované švagrové přišel impuls na výrobu jedné menší šperkovnice do jejího dočasného bytu s menšími úložnými prostory, tak jsem se pustil do díla. Rozměry spodního dílu jsou 25x15cm a řešil jsem ho stejně jako u předchozí šperkovnice jen s tím rozdílem, že jeden z požadavků byl vytvořit uchycení náušnic, které nelze pověsit na zadní síťku. To jsem vyřešil tak, že jsem vzal jeden úzký odřezek překližky a nařezal jsem do něj drážky, aby se do nich daly náušnice zasunout a zezadu zachytit špuntíky. Vcelku dobrou myšlenku mi lehce zhatila moje nekoncentrovanost, když jsem zapomněl spočítat počet otvorů, který mi vyšel lichý a tak nezbývá než doufat, že obdarovaná ztratí alespoň jednu ze svých náušnic. Dalším z požadavků byla bílá barva s fialovými doplňky.  To se ukázalo jako dost složité, aby šperkovnice nevypadala jako krabice od borůvkovo -jogurtové zmrzliny. Nakonec jsem se rozhodl použít decoupage s motivem dvou opeřenců na větvi s červenými květy, které jsem přemaloval olejovými barvami na fialové. Nakonec se opět ukázalo, že v jednoduchosti je síla a tak jsem upustil od dalších barevných prvků a nechal šperkovnici převážně bílou. Jelikož mi stavba (a hlavně rozhodování, jestli je šperkovnička dostatečně reprezentativní) trvala o dost déle, než jsem čekal, stala se dalším předmětem k vánočnímu obdarovávání. Dárek se naštěstí setkal s úspěchem, což mi udělalo opravdu velkou radost.

Černá kočka vždycky smůlu nenosí..



Tato šperkovnice vznikla jako vánoční dárek pro nejlepší kamarádku mojí ženy. Jelikož jsou jejím oblíbeným motivem v domácnosti kočky (tedy aspoň doufám, v opačném případě už od nás má několik dárků tak trochu mimo mísu:-) ), rozhodl jsem se udělat pro ni šperkovnici v tomto duchu. Kočka před plůtkem na "peckové" náušnice je vyřezaná z překližky lupínkovou pilkou a i přes to, že to byl můj první pokus s touhle šikovnou pilkou, šlo to jako po másle. Zbylé kočičí zdobení přímo na dřevě už je skalpelem vyřezávané z balzy. Střecha nad sítem pro náušnice na zavěšení je kartónová vycpávka z mých oblíbených máslových sušenek, kterou jsem už jednou s úspěchem použil na starším modýlku. Barvená je v různých odstínech akrylovými barvami, aby nepůsobila jednolitě. Vnitřní výstelka je stejná jako u mé první šperkovnice. Jelikož jsem měl možnost být u rozbalení dárku, dle momentálního výrazu se dalo soudit, že se dárek líbil :-)

sobota 27. října 2012

Truhlička ručně malovaná




Vzhledem k tomu, že šperkovnice sklidila posledně poměrně úspěch, rozhodl jsem se udělat sérii dalších různých krabiček, šperkovnic a truhliček, které mě napadnou a třeba najdou i uplatnění. Mým záměrem je vyzkoušet si na nich různé možnosti úprav, malování a časem i decoupage. První vznikla tato truhlička o velikosti přibližně 15x20 cm, která je opět ze smrkových lišt, překližky a balzy. Po sestavení jsem ji nejprve namořil a nalakoval a poté jsem se rozhodl zkusit namalovat na ní nějaký motiv olejovými barvami. Ty mají obvykle výhodu, že mají dlouhou dobu schnutí, ale na zlehka lakovaném dřevě s vyšším stupněm savosti než má plátno schla barva podstatně rychleji, což mi příjemně urychlilo práci. Poté jsem truhlici doplnil o kovovou záklopku a bylo hotovo.

pondělí 1. října 2012

Šperkovnice s majákem


Jak už to tak u žen bývá, nikdy se sebou nejsou spokojené. Aby byly ženy spokojenější, potřebují různá ověšující zkrášovadla a ty zase potřebují prostor, kde by civilizovaně a disciplinovaně spočívala. A jelikož moje žena není jiná, pro svůj vlastní duševní klid jsem se rozhodl stvořit pro její cennosti i bezcennosti šperkovnici. Celá konstrukce je ze smrkového dřeva a tenké zdobení na povrchu je vyřezávané a lepené z balzy. Látku pro vnitřní výstelku jsem koupil v krásném krámku v samém srdci města Loun, kde jsem působil trochu exoticky. Zřejmě moc mužů látky a krajky nekupuje. Zvláštní. Nu co, tak dál. Látka je lepená na kartonový podklad a pro lepší tvar a měkkost oné výstelky jsem látku podložil lisovaným vatovým čímsi, kterýžto jsem našel kdesi, což už si přesně nepamatuji. Poté jsem výstelku vlepil dovnitř a připevnil vrchní víko s pantíky. Na závěr všeho jsem se pustil do majáku. Jeho základem byla zbylá rulička po kuchyňských ubrouscích, do které jsem vyřezal okna a pomocí balzy a průhledné plastové folie jsem vytvořil vrchní část majáku. Z kulatiny z bukového dřeva jsem udělal rám pro síťovanou plochu pro zavěšení náušnic, která je z perličky, co nám zbyla, když jsme stavěli zeď. Vše je přetřeno bílou barvou, aby šperkovnice zapadla do naší ložnice. V tuhle chvíli jsou všechny náušnice srovnány, náhrdelníky pověšeny, žena spokojená a mě se lépe spí. Tedy pokud je telefon na své postýlce ;-)

čtvrtek 27. září 2012

Kachna bez zelí a bez knedlíků



Když se řekne kachna, každý si představí dozlatova opečenou kachýnku s knedlíčkem a se zelím, prostě vůni nedělního oběda. Mě se ovšem vybaví Citroen 2CV (tedy pokud nemám zrovna hlad), známý jako kačena nebo kachna, který jsme za mého dětství mívali. Naše kachnička byla v červenobílých barvách, měla plachtovou stahovací střechu, bylo to jednoduše pro malého kluka auto snů. Kamkoliv jsme přijeli, setkávali jsme se se zkoumavými pohledy domorodců. Moje nejhezčí vzpomínky jsou hlavně na tu dobu, kdy jsme byli o prázdninách na chalupě v Bechyni a jezdili jsme do města se staženou střechou stojíce s bráchou na zadních sedačkách a s hlavami trčícimi ven z auta. Všichni jsme tohle auto měli rádi, hlavně můj tatík a proto jsem se rozhodl, že po letech, co už ho nemáme, mu namaluji obraz s naší kačenou jako dárek k narozeninám a vzpomínku na ty krásné časy. K mému potěšení už visí na zdi u našich v ložnici a dokonce na čestném místě nad postelí.


pondělí 13. srpna 2012

Chester 1888





Před pár měsíci jsem brouzdal po internetu se snahou najít nějakou inspiraci na nový modelářský projekt. Hledal jsem starou stavbu, která by byla v co největší míře tvořena ze dřeva. Nakonec jsem narazil na krásnou budovu z viktoriánské éry postavenou do finální podoby roku 1888. Celá dřevěná nástavba stojí na zděných základech vytvořených již v době Říma. Od počátku sloužil dům jako obchodní místo na rohu křižovatky dvou nejrušnějších ulic města Chesteru. Město Chester v kraji Chesire bylo koncem 19. století vyhlášeným místem klidu pro anglickou smetánku utíkající před ruchem Londýna. Také proto zde vyrostla řada precizně zdobených domů sloužících pro nakupování a hýření anglické šlechty včetně té, dle mého názoru, nejzajímavější stavby, rohového domu přímo v centru celého komplexu. Všechny domy v těchto ulicích jsou ve světě jedinečné tím, že jsou v řadě propojeny takzvanými „rows“, což jsou vlastně jakési kryté uličky v prvním patře, které vedly napříč všemi domy v celé ulici. Každý dům měl alespoň jeden krámek s vchodem v úrovni ulice, který byl ve zděné části domu ještě z dob Říma a připomínal spíše sklepení a vcházelo se do něj dolů po schodech. V úrovni ulice byly vlastně jen jeho výlohy. Nad těmito krámky vedly již zmiňované zastřešené uličky a v jejich úrovni další vlna obchodů. Nad nimi potom byly většinou byty jednotlivých obchodníků, do kterých se vcházelo skrze obchod. Velkou výhodou pro stavbu tohoto modelu je skutečnost, že takřka všechny domy v obou ulicích v Chesteru stále stojí a jsou zrekonstruované přesně podle tehdejší podoby, takže k dispozici jsou fotografie dobové i současné. 

Podle jednotlivých fotografií a pohlednic jsem se snažil zjistit informace o obchodech a jejich majitelích od roku 1888. Úplně první dochovaný pohled na tento dům je z roku 1895 z obrazu jednoho neznámého anglického malíře, kdy zde ve třech obchodech bylo vlevo v přízemí zlatnictví a hodinářství Roberta Catleyeho, vpravo v přízemí byl obchod Timothy Deakina a v prvním patře byl obchod Adama Wilda, pravděpodobně kloboučnictví. 

Robert Catley byl pravděpodobně z významné zlatnické rodiny v sousedním Lancashiru, ovšem podle pohlednice z roku 1903, kde jsou výlohy zahrazené, se dá usuzovat, že někdy v tuto dobu svoje zlatnictví zavřel. Poslední zmínky o něm podle místních kronik jsou, že se zapojil do bojů v první světové válce, ze které se již nevrátil. 

Adam Wild, nejstarší syn z početné rodiny zdědil podle dochované závěti kloboučnictví po svém otci, které ovšem dlouho neudržel, podle fotografie z roku 1930, kde již odkoupila obchod v prvním patře společnost Waltons, která již předtím odkoupila obchodní prostory v přízemí po Robertu Catleym. Společnost Waltons, která se zaměřuje na oblečení a módní doplňky nakonec rozšířila své prostory i o poslední obchod po Timothy Deakinovi a je zde dodnes jako uznávaná značka Waltons and sons.

O posledním obchodníkovi Timothy Deakinovi již bohužel žádné dochované informace nejsou.

Fotografie z roku 1940

pondělí 20. února 2012

Polička na kořenky, vlastní výroba.

     Zhruba před dvěma týdny jsem k narozeninám dostal od našich úžasnou hračku do svojí pracovny, kterou jsem si už moc dlouho přál. Jde o stolní kotoučovou pilu KS 230 od rakouské firmy Proxxon.

Hned první nápad, který jsem se pomocí ní rozhodl realizovat byla dřevěná polička na kořenky. Nejdříve jsem chtěl udělat poličku na všech 20 kořenek, které máme doma, ale nakonec jsem se rozhodl pro verzi s 15 kořenkami, tři patra po pěti v řadě. Každý jistě poznává, že jde o profláknuté kořenky z Ikei, které má doma většina z nás. Všechno jsem si nejdříve pořádně rozkreslil a vypočítal a pak jsem se putil do řezání, lepení a řezání a zase lepení. K lepení jednotlivých částí jsem používal tavnou pistoli, která se ukázala jako perfektní volba, protože i když se nakonci ukázalo, že moje propočty nebyly tak přesné a musel jsem po nalakování všechny příčky mezi kořenkami zbrousit, polička to vydržela i při vyvinutí značného tlaku.
     Při stavbě jsem používal smrkové dřevěné profily a na bočnice balzové dřevo, které se dá skvěle řezat a tvarovat i skalpelem a hlavně při použité tloušťce 5 mm už balza i leccos vydrží a po nalakování se ještě zpevní. Jelikož jsem chtěl, aby celá polička byla nejenom praktická, ale i nějak pěkně vypadala, rozhodl jsem se pro lehce zdobené boky, což nebyl problém do balzy vyřezat. Pak už stačilo jen dodělat jednotlivé patra a všechno jsem to namořil Soudalem, který je naprosto nezávadný a hodí se i do styku s potravinami.

pondělí 9. ledna 2012

Lehce abstraktní obraz malovaný olejem

       Kdysi dávno jsem začal experimentálně malovat svými akrylovými barvami na modely značky Vallejo. Byly to jen malé pokusné obrázky a díky nim jsem se odhodlal zkusit si i malbu olejovými barvami. Celkem jsem namaloval jen pár obrázků, ale letos k vánocům jsem dostal od ženy parádní malířský stojan a tak jsem se rozhodl zase se pokusit něco vytvořit. Tak moc mě to chytlo, že jsem si objednal hromadu dalších barev a vytvořil svůj zatím největší obraz. Je to tedy velikost pouze 24x30cm, ale myslím, ze už se to dá nazvat obraz. Rozhodl jsem se malbu průběžně dokumentovat, ale nakonec jsem stejně fotil jen když jsem si vzpoměl.  Předlohou a inspirací mi byl jeden lehce abstraktní a pro mě neznámý obraz, který jsem si našel na internetu a okamžitě mě uchvátil. Postupně jsem se od původní předlohy trochu odkláněl, takže výsledek je záměrně trochu odlišný. Obraz je malován mistrovskými olejovými barvami UMTON české výroby a není ještě dokončen, jelikož čekám na dokonalé proschnutí barev, abych mohl dokončit listí na stromech. Výsledný obraz sem doplním, jakmile bude hotov.