Svatební dar pro bráchu

                                   

Když jsem se dozvěděl, že se můj brácha bude ženit, chtěl jsem mu dát nějaký originální dárek, Chvíli jsem přemýšlel a protože mě dříve žádal, jestli bych pro něj nenamaloval obraz, rozhodl jsem se sfouknout obojí naráz. Původní představa byla jiná, nedařilo se mi najít tu správnou inspiraci a tak několikadenní práce skončila absolutní likvidací obrazu hadrem a terpentýnem. Asi dva týdny jsem chodil kolem rozmazaného plátna a pořád nic. Inspirace nebyla. Nakonec mě zachránila moje milá švagrová a její umělecké cítění, která v těch nejasných tvarech a šmouhách viděla v podstatě nástin toho, jak obraz dopadl. Nakreslila mi na papír, co vidí a nechala mi ten nákres u obrazu. Po návratu z práce a pohledu na její nákres jako bych procitl a pocítil okamžitý nával inspirace. Za dva večery bylo hotovo. Děkuji ti múzo. 

Novomanželům se dárek líbil a údajně už i má své místo na zdi, což mě velmi těší.

Citroen 2CV, bývalý člen naší rodiny

Kdybych měl zavzpomínat na nejhezčí auto, které jsem měl tu čest vidět naživo, vyhrála by to tahle "kačena". O to víc jsem rád, že patřila do naší rodiny a že to byl můj táta, kdo ji dal dohromady a vdechnul ji takhle krásné barvy. A právě tomuhle autíčku vděčím za svoje nejhezčí zážitky z cestování po Čechách. Ať už to bylo neuvěřitelné naklánění auta v zatáčkách a nebo naše vození se s bráchou na zadních sedačkách vestoje se staženou střechou. 

Nicméně i když už dlouho kačenku nemáme, pořád si zachovala místo v našich vzpomínkách a to obzvláště u táty, pro kterého to byla srdeční záležitost. Tedy alespoň takhle to vnímám já. A proto jsem se rozhodl dát tátovi k Vánocům její co nejvěrnější model. Zakoupil jsem si stavebnici, která byla původně určená pro typ Charleston, takže jsem musel trochu improvizovat podle pár fotografií a vzpomínek, ale stavebnice to byla tak detailní, že práce byla opravdu jednoduchá. To nejhezčí na celé stavbě bylo, jak se mi vracely a ožívaly vzpomínky, když jsem postupně skládal jednotlivé části dohromady. Nakonec po nabarvení jsem měl pocit, jako bych znovu prožíval ty doby, když jsme se v ní proháněli po silnicích a všichni na nás obdivně koukali. I když to byl jenom model, měl jsem pocit, jako by přede mnou stála skutečná a měl jsem dokonce chuť si ji nechat a udělat tátovi další. Neudělal jsem to a jsem opravdu rád, protože tátovi udělala obrovskou radost a já nakonec dostal tu samou stavebnici vzápětí k narozeninám. 

Malovaná dvoupatrová šperkovnice

Další přírůstek do rodiny šperkovnic vznikl na objednávku od mého kamaráda, který chtěl dát svojí mamce k narozeninám originální ručně dělaný dárek, něco, co není běžně k vidění. Domluvili jsme se na tom, jak by měla vypadat a aby to nebylo tak jednoduché, poprosil mě o nějaký přírodní motiv se stromem, skrze který prostupují sluneční paprsky nebo něco v tom stylu. Šperkovnice je dělaná klasicky jako všechny moje předchozí kusy, vrchní víko je potom malované olejovými barvami. Výsledek si myslím dopadl dobře a dárek potěšil, což nakonec potěšilo i mě. Posuďte sami ;-)